Seznamte se, tohle je Zuzka Mikolášková, sympatická, výřečná, temperamentní žena. Tmavé oči, potetované ruce, v každém uchu několik náušnic. Něco mi říkalo, že příběh téhle holky bude stát za to...
Co teď děláš Zuzko, čím se živíš?
Dělám staniční v ECMO centru na ARO tady ve VFN. Hele je to skvělá práce a můžu říct, že na prestižním pracovišti. Kromě toho hodně přednáším na kongresech i studentům na VŠ. To mě hodně baví. Taky na různých projektech spolupracuju s firmou Linet která nám dodává postele. Je to bomba, zajímám se, krom jinýho, o problematiku ARDS a léčbu dekubitů. A tyhle postele jsou se schopností laterálního náklonu a to je super. Přednášela jsem o tom například v Singapuru.
Jsi docela výřečná, koukám, že přednášení tě baví...
Víš, v Čechách je často zvykem, že naše holky jedou na kongres jenom proto, aby měly splněno nějaký to povinný vzdělávání. Já tam jedu proto, abych tam přednášela. Baví mě totiž výzkum.
Výzkum? Na čem konkrétně jsi ještě dělala?
Už v Saudi jsem se věnovala hygieně rukou. I když se to zdá jako neuvěřitelný klišé. Víš co, já jsem prostě člověk, kterej má rád umělý nehty, piercing, tetování. Mám ráda prostě když mám rozpuštěný vlasy a tak. Já jsem se tam dostala do takový tzv. hand hygiene group. Tam na to byly ty prachy, byly na to ty možnosti.
V tý době, před těmi devíti lety, když já jsem odjížděla do Saudi, se ještě u nás hygiena rukou tolik neřešila. A tam prostě najednou mejt ruce a najednou byly u každý postele pumpičky s dezinfekcí.
Měli jsme takový spreje na nohy. To bylo u zdi, strčils tam prostě bačkoru, jako tu svojí zdravotnickou obuv i s tou fuseklí, udělalo to takový fuuu a odezinfikovalo to nějakým způsobem tu bačkoru i s tou fuseklí.
Jak tam ten výzkum probíhal?
Chtěli jsme prostě ukázat těm sestrám aby nenosily žádný šperky, ani náušnice, pomalu ani brejle, že jo. Rozpuštěný vlasy taky špatně, krátký ponožky blbě, otevřený boty taky blbě. A bermudy? To samý.
Ráno jsme se potřeli takovým divným roztokem, jo, úplně všude (smích). Takže jsem se prostě úplně jako vodhalila ten jeden den. Prostě měla jsem krátký kalhoty, rozpuštěný vlasy, chodila jsem bosa - půl dne jsem chodila úplně bosa.
Dalšího půl dne jsem chodila v pantoflích a měla jsem na sobě úplně všechny šperky který mám a nechala jsem si udělat umělý nehty. A takhle jsem vyrazila do toho průzkumu (smích).
Pak prostě provádíš normálně hygienu a staráš se o klienta. No a večer prostě přišla borka a strčila mě do takový místnosti, kde na tebe svítí to ultrafialový světlo. No a úplně všechno na mě svítilo. Zjistila jsem, že třeba vlasy, co jsem měla po pás, jsem měla úplně špinavý a jediný místo, který na mě bylo čistý, bylo tak maximálně mezi stehnama a v podpaží.
U nás se hodně mluví třeba o nalakovanýh nehtech. Jak to s tím je?
Co se nehtů týče, no gelovej nehet je špatnej. Tam se mytím a dezifekcí rozrušuje ta struktura a do něj se pak dostává ten bordel. Ale... když jsem měla zatvrzelej lak, tak to tam tak nešlo.
Zrovna tak bezbarvej lak. Ty si to nalakuješ. Ono to tam zatvrdne a ty si to za tři dny odlakuješ i s tou mrsou. A problém byly třeba i ty kůžičky okolo nehtů. Pečovala jsem o to krémama. Tam se zase zažral dezinfekční prostředek i ta infekce.
Počkej, ty říkáš že se tam zažral dezinfekční prostředek + ta infekce???
Protože se to tou dezinfekcí jako nabouralo a bylo to místo, který když vona strčila pod tu lampu, tak to místo bylo víc bílý, než ty ostatní. Protože jsem to špatně myla.
No a co si myslíš o takovém tom americkém stylu chodit v uniformě po ulici? Myslíš si, že na standardním oddělení typu interny je potřeba dodržovat striktní hygienický režim, co se uniforem týče?
Mě to strašně překvapilo, protože poprvý to bylo v Saudský Arábii, kde jsem se s tímhle setkala. V Anglii, protože jsem tam žila u nemocnice, tam jsem se převlékala do civilu. V Saudi jsem si doma oblíkla uniformu, vodcestovala jsem autobusem do práce a tam jsem pobyla ten den. Kdykoliv jsme opouštěli oddělení, museli jsme si přes sebe hodit takovej lab coat (lab. plášť) a ten zase pak sundat na tom oddělení. A když jsme šli k pacientovi, tak jsme si museli vzít zástěru, a pak jsme zase večer se zvedli, umyli si ruce a šli jsme domu. Ale ničemu to nevadilo, jakože bych třeba zjistila, že domu si nosim infekci, nebo tak. Já jsem se jich ptala proč to takhle maj.
Oni měli argument takovej, že pokud si v tý práci meju ty ruce, nosim ten lab coat ven a při každym kontaktu s klientem si beru tu zástěru, tak je minimální šance, že si něco odnesu. Prostě... nesedali jsme si do lůžka, furt jsme si otírali židle a povrchy.
Takže v podstatě nikdy ta tvoje uniforma nepřišla s pacientem do kontaktu a ty jsi byla chráněná...
Přesně tak. Všichni tam respektovali ty pravidla. My jsme měli papír vyloženě na drescode. Byly to prostě dvě A4 o tom, jak má vypadat oblečená sestra do práce v Saudi. Šperky byly povolené jen některé, náušnice, pecky a vlasy musely být upravené tak, aby byl vidět límeček uniformy. Nehty krátký a holky na standardu měly povolenej bezbarvej lak. Museli jsme nosit tenisky. Ty nesměly bejt hadrový, musely bejt kožený.
V čem jsme lepší ve zdravotnictví a včem horší, než ve světě?
Hele to se takhle nedá říct. Myslím si, že tady máme daleko lepší odborníky, než třeba v Anglii. Prostě jsou to borci. Co se například týká spolupráce lékařů a sester... no tak to je různý vyloženě nemocnice od nemocnice, a to i u nás v ČR. Někde se doktoři chovají jako že jsou takoví superior a ta spolupráce je divná, ale ve většině případů to je tak, že ti doktoři si uvědomují, že bez nás to nejde a my bez nich se taky neobejdem.
V Saudi je to super v tom, že máme větší pravomoce, takže ta sestra nedostane jenom ordinační list. Tam je to udělaný tak, aby ta sestra prostě nemusela toho doktora volat do doby resuscitace. Takže tam mám přesně napsáno, budeš držet tlak v těch a těch hodnotách a když to bude víc nahoru uděláš to a to.
Na to už je potřeba nějaká kvalifikace. Jak je to se vzděláním sester v Saudi a jak jsou na tom sestry české?
No oni mají problém s naším vzděláním. Když já jsem tam odjížděla, tak nedokázali rozeznat co to je Dis, Bc., Mgr. Ještě jich tam moc nebylo těch magister, těch bakalářů taky moc nebylo.
Saudská Arábie si to srovná už od začátku, hodně se tam dbá na to, že někdo je třeba Mgr. Myslí si že to je borka, jenže ono to má dva roky praxe, tak taky ještě umí prd. A oni to najmou hned do pozice SN Two - (Senior Nurse 2).
No a v Anglii, i v Americe a v Saudi je to tak, že je to tam rozdělený na staff nurse one a staff nurse two. Takže do Saudi jsi přijela, byla jsi SN1, po půl roce, když ti to šlo, tak jsi se stala SN2, dostala jsi přidáno ještě balík peněz... To byl hodně velkej rozdíl. Dělalo to skoro 40 000 korun. Už tam byly nový pravomoci, že jsi mohla dělat vedoucí služby tzv. charge nurse.
No oni mají problém s naším vzděláním. Když já jsem tam odjížděla, tak nedokázali rozeznat co to je Dis, Bc., Mgr. Ještě jich tam moc nebylo těch magister, těch bakalářů taky moc nebylo.Saudská Arábie si to srovná už od začátku, hodně se tam dbá na to, že někdo je třeba Mgr. Myslí si že to je borka, jenže ono to má dva roky praxe, tak taky ještě umí prd. A oni to najmou hned do pozice SN Two - (Senior Nurse 2).
No a v Anglii, i v Americe a v Saudi je to tak, že je to tam rozdělený na staff nurse one a staff nurse two. Takže do Saudi jsi přijela, byla jsi SN1, po půl roce, když ti to šlo, tak jsi se stala SN2, dostala jsi přidáno ještě balík peněz... To byl hodně velkej rozdíl. Dělalo to skoro 40 000 korun. Už tam byly nový pravomoci, že jsi mohla dělat vedoucí služby tzv. charge nurse.
Jaké je v SA tzv. nurse patient ratio, tedy počet pacientů na sestru?
Jeden pacient jedna sestra na JIP. Tam třeba nemaj něco jako ARO. Na všechno tam maj jipky. Surgical ICU, neurological ICU a tak. A o obsazení lůžek se stará bed manager... tedy i o to, aby jedna sestra měla jednoho pacienta. Na standardu je rozdíl, jestli je to denní, nebo noční služba. A na jakym standardu. Buďto je standard, který má lidi po operativě, tzn. na step down unit, tam mají holky max dva lidi. Zase je tam přesná specifikace toho, jak má vypadat člověk na stepdown, že nesmí mít drény, nebo může mít max redona, určitě ne dren pod vodu. Může mít centrálu, ale nesmí mít víc jak dva perfuzory, takže dokud jsi neuňahňal na tý jipce toho člověka tak, jak má být, tak ty holky si ho prostě nevzaly. Oni jak jsou akreditovaný, tak opravdu všechno dělají pro to, aby byla zajištěná co nejlepší péče o toho klienta.
Né, že týpkovi dám prostě 20 ml propofolu za hodinu aby prostě ani nepíp. Tam se prostě léčilo i v noci. No a v čechách doktor příjde v deset, vezme si lůžkoviny a jde do prd*le. A ta péče se zastaví. Jenom to řešej, když je nějaká arytmie, nebo nedej bože selhává...
Policies and procedures (zásady a postupy)
V Saudi to bylo jednoduchý a zvykla jsem si na zodpovědnost. Tam jsem věděla prostě, že když budu mít nízkej hemoglobin, zavolám si do blood bank, vezmu si od nich nějakou krev, dám to tomu pacientovi. Na to jsem nepotřebovala lékaře. Potřebovala jsem tři ségry. Vedoucí směny, kolegyni vedle a sebe.
Tam jsem byla já, kdo nosil ten stetoskop. Ráno jsem přišla k pacientovi, vzala jsem si stetoskop, naučili nás poslouchat, číst rentgeny, číst CTčka, takže jsem si zkontrolovala, kde má centrálu, balonkovou kontrapulzaci, kde má ecmo... tadada...
Spolupracovali jsme s tzv. respiratory therapist, Ten nám řekl, jestli jsou plíce takový, nebo makový... Tenhle obor třeba tady neni. Já si tam řekla... no budu mít tady borca, kterej se mi bude ještě motat do ventilace. Ale je to neuvěřitelná záležitost. Protože prostě nahodí venťas přesně na ty kila jak to má bejt. Ví přesně, jak má vypadat správně sestavenej ten vokruh... Né že já to tam skládám jak puzzle. Von se koukne na astrup a ví přesně co má dělat. Staral se nejen o intubovanýho člověka, ale staral se i o spontánně ventilující lidi.
Když jsi tam přišla, musela jsi se hodně věcí naučit, měla jsi čas na zaškolování?
Zaučovací systém v Čechách je na prd. Holka je na 5 služeb a pak najednou hop a je to... "Máme málo sester, tak jí kopnem do provozu a vono to nějak dopadne..." Tady se říká že "chybama se člověk učí a když jí do toho hodíte, tak ona se to nějak naučí". Jenže to je hloupost a je tím ohroženo to bezpečí toho klienta.
Jaká byla národnost tvých spolupracovníků? Jaké jste měli vztahy? Byli tam chlapi jako sestry?
No... tak jeden chlap na deset bab. Tehdy v tý době... Náš vedoucí směny byl Alan, to byl Australan, pak tam byli dva Oskaři a Martin... A zbytek byly baby... Doktoři byli Saudi, Jordánci, málo Evropanů, jeden Němec, asi tři Američani. Vopravdu byli chytrý, nabušený, ale normálně se s náma bavili. Ale bylo tam třeba furt to, že jsme se nemohli dívat do očí muslimům... Ale ten respekt tam byl voboustrannej.
Sestry tam kromě Češek byly Anglánky, Novozélanďanky, Američanky, Australanky, Filipínky. Tam je to vodkastovaný prachama. Tam je to tak, že prostě nejmíň braly Filipínky, pak jsme my s Malajkama, pak jsou Američanky, Angličanky. Takže tam to bylo podle země, ze který pocházíš. Filipínkám prostě stačilo míň než Američankám.
Víš, tady jsem zjistila, že si prostě nevydělám na nic. Mě se ale tam za těch sto papírů kur*a líp dělalo... Šla jsem prostě i na tu schůzi. Tady, se kolikrát řekne přijď ve svym volnu na schůzi... Tam nám to ale započítali do peněz. Normálně tři hodiny na schůzi... Tady... Tady je to kolikrát problém... Tam byla taková úcta k tej vrchí, že jsme si ani nedovolili tam nepřijít.
Tam je vrchní třeba furt na voddělení, to neni jako tady. Tam nejsou staniční. Tam je vrchní sestra, pak vedoucí směny a sestřičky. No a pak tam jsou sestry edukátorky a sestry preceptorky. Preceptorky mají nastarosti novou sestřičku, ale nejen v práci. Pomáhají jí i mimo práci. Víza, pasy, zařizování, kam se jít vostřihat a tak a tak. Učí tě vlastně jak žít v té zemi. Tři měsíce.
Co se týká životního stylu... Jak se ti tam žilo?
Mě to připadalo, že tam nemůžu vyhořet. Protože jsem přišla domů pokecaly jsme s holkama, postěžovaly si, pustily jsme ten ventil a druhý den jsme šly do práce s čistou hlavou. Chodili jsme společně v práci na brejky a tam jsme řešili problémy a zase mi bylo líp. No a večer doma zase...
Jezdili jsme společně na dovču, ale když jsme chtěli bejt sami, tak jsme byli sami. Byla to velká vila. To byly takový vily. Ty tam bydlení sdílíš se třema čtyřma lidma...
Co bys chtěla dělat za pár let?
Já to vim přesně. Pojedu s Lékaři bez hranic do Afriky hahahaha. Já vim, že tady já nebudu. I když to miluju. Ale tady strašně narážim na takovej ten nezájem. Vždycky ta konverzace těch sester končí tak jako "Já jim na to se*u, mě je to jedno, voni mě pořádně neplatěj."
Já to vim přesně. Pojedu s Lékaři bez hranic do Afriky hahahaha. Já vim, že tady já nebudu. I když to miluju. Ale tady strašně narážim na takovej ten nezájem. Vždycky ta konverzace těch sester končí tak jako "Já jim na to se*u, mě je to jedno, voni mě pořádně neplatěj."
Já to ale nedělám pro peníze. Jo, do Saudi jsem jela, abych si vydělala prachy, abych pak tohleto řešit nemusela. Furt jezdim na kongresy, začala jsem cvičit jógu, no a v horizontu pěti let chci prostě vodjet do tý Afriky, to je prostě takovej můj další profesionální cíl.
Doporučila by jsi obor ošetřovatelství? Má to budoucnost...?
Jo, já jsem stará škola. Vošetřovat ty lidi a vidět ty zázraky, co ta medicína dokáže, to prostě za to stojí. Je to povolání, který má neuvěřitelnou výhodu v tom, že víš, že můžeš jít dělat ven. Jdeš tam kde jsou místy i lepší podmínky, i finanční, poznáš svět a změní tě to k lepšímu. Mě to změnilo život. Nikdy toho nebudu litovat. Miluju jejich jídlo, parfémy, miluju velbloudy, doma mám perský koberce.
Nikdo mi to nikdy nevodpáře. Poznala jsem tam lidi, se kterýma se vídám jednou za rok dva a je to jako kdyby jsme never stop the conversation.
Děkuju za rozhovor Zuzko :-)
Děkuju za rozhovor Zuzko :-)
